Harmonogram
Poprvé na dosah! Po 150 letech od první myšlenky a téměř 70 letech od založení Janáčkovy filharmonie Ostrava jen krůček od nového koncertního sálu a kulturního centra.
Kde se nacházíme nyní?
Hotovo:
– Schválená studie
– Zpracovaná a projednaná dokumentace na úrovni dokumentace pro územní rozhodnutí
– Výroba modelu 1:10 interiéru koncertního sálu – nezbytné pro řádné nastavení akustických parametrů ve spolupráci s Nagata Acoustics a společností Aveton s. r. o.
– Průzkumy potřebné k dokumentaci pro společné povolení
– Dokumentace pro společné povolení
V procesu:
– Stavební řízení pro povolení stavby
– Příprava dokumentace pro provedení stavby
– Výběr zhotovitele stavby pro 1. fázi stavby
– Provádění plánovaných akustických měření japonskou společností Nagata Acoustics
Časový harmonogram projektu
2016 - Obnovení diskusí o výstavbě koncertního sálu
2018 - Podpis Memoranda o spolupráci na spolufinancování mezi statutárním městem Ostravou, Moravskoslezským krajem a Ministerstvem kultury ČR.
8/2018 - Vypsání mezinárodní architektonické soutěže za účasti 34 architektonických studií.
7/2019 - Vyhlášení vítězného návrhu. Společný návrh 2 architektonických studií - Steven Holl Architects z New Yorku a Architecture Acts z Prahy.
8/2020 - Dokončení studie stavby. Kromě stavby koncertního sálu se studie zabývá i rekonstrukcí stávajícího kulturního domu, návštěvní kapacitou komplexu a využitím jeho jednotlivých částí.
2020/2021 - Realizace průzkumných prací v dané lokalitě a jednání s dotčenými orgány. Příprava území, demolice, přeložky, geotermální vrty
11/2021 - Vytvoření akustického modelu koncertního sálu v měřítku 1:10 pro ověření akustických vlastností budoucího sálu.
do 12/2021 - Dokončení dokumentace a podání žádosti o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení.
2Q / 2022 - Vydání stavebního povolení.
1Q / 2023 - Zahájení 1. fáze stavby – příprava území a zemní práce.
2Q / 2023 - Zahájení 2. fáze stavby – vlastní stavba přístavby koncertního sálu a rekonstrukce domu kultury.
2026 - Dokončení stavby.
Historický kontext
Město se ve své historii o výstavbu kvalitního koncertního sálu seriózně pokusilo již šestkrát, nejprve v 60. letech 19. století, naposledy v roce 1969. Žádný z těchto pokusů nebyl úspěšný. Zatímco v jiných zemích střední a východní Evropy vzniklo za uplynulých 12 let již 14 koncertních sálů (převážně v Polsku), u nás je poslední postavenou koncertní síní Dvořákova síň v pražském Rudolfinu, slavnostně otevřeném v roce 1885.
Dokončení stavby
Slavnostní otevření nového koncertního sálu v Ostravě je plánováno v roce 2025.
Zahájení stavby
Koncertní sál vznikne v místě amfiteátru za Domem kultury města Ostravy. Potřebné zázemí v něm najde Janáčkova filharmonie Ostrava. Stavět se bude podle vítězného návrhu studií Steven Holl Architects z New Yorku + Architecture Acts z Prahy. Stavba nové budovy koncertního sálu by měla být zahájena v roce 2023 a dokončena o dva roky později.
Soutěž na zhotovitele stavby
Na základě dokončené studie stavby a projektové dokumentace bude vypsána veřejná soutěž, ze které vzejde dodavatel stavby.
Příprava stavební dokumentace
Probíhá přípravná fáze výstavby koncertního sálu podle návrhu studií Steven Holl Architects z New Yorku a Architecture Acts z Prahy. V tomto období se řeší upřesnění objízdných tras nebo připojení na městskou infrastrukturu, vymezení sálu směrem do parku i umístění nového vodního prvku. Přípravných schůzek se účastní i památkáři, kteří dbají na citlivé propojení s původní památkově chráněnou budovou, nebo hasičů, kteří mají na starost bezpečnostní zajištění budovy. Do konce roku 2021 by měly být dokončeny všechny etapy projektové dokumentace.
Vítězný návrh
Město Ostrava obnovilo diskuse o záměru vybudovat koncertní sál. V roce 2018 bylo podepsáno Memorandum o spolupráci při přípravě a realizaci projektu (Výstavba nového koncertního sálu jako přístavba objektu Domu kultury města Ostravy) mezi statutárním městem Ostrava, Moravskoslezským krajem a Ministerstvem kultury ČR (ministerstvo kultury se zavázalo přispět částkou 600 milionů, Moravskoslezský kraj 300 miliony korun, zbývající financování je zajištěno ze speciálního účelového fondu města Ostravy). V srpnu roku 2018 Magistrát města Ostravy vypsal architektonickou soutěž. Té se účastnilo 34 architektonických studií. Vítězem se o rok později staly týmy architektů ze studií Steven Holl Architects z New Yorku a Architecture Acts z Prahy.
Nový směr
Město Ostrava vydalo podnět k mezinárodní veřejné kombinované urbanistické soutěži o návrh revitalizace území Černé louky v Ostravě se zaměřením na vytvoření kulturního klastru. Měl zde vzniknout kulturní komplex, tato idea byla úzce provázána s myšlenkou kandidatury na Evropské město kultury 2015. Vítězný návrh ateliéru MAXWAN Architects + Urbanists z Nizozemí zahrnoval kromě výstavní síně (Kunsthalle), centra moderní hudby (Music Pavillon), komplexu školních budov a kreativního inkubátoru i koncertní síň s několika sály. Evropským městem kultury 2015 se nakonec stala Plzeň a Ostrava od realizace projektu upustila. Aktuálně se v prostoru Černé louky realizuje stavba nového univerzitního areálu. Vznikne zde nové zázemí Ostravské univerzity pro sport a technologie a Klastr umění a designu.
První architektonická soutěž
Státní filharmonie Ostrava po dohodě se Svazem architektů Československé socialistické republiky vyhlásila v roce 1969 architektonickou soutěž na návrh koncertní síně. Útvar hlavního architekta pro vítězný návrh architektů Iva Klimeše a Evžena Kuby vyhradil místo přímo naproti Domu kultury města Ostravy. V polovině 70. let rozhodlo vedení KSČ o tom, že místo plánovaného koncertního sálu budovu využije mj. i pro stranické sjezdy a konference. Od architekta Iva Klimeše pocházejí ještě další dva návrhy. V roce 1987 přepracoval na základě požadavků vedení KSČ ten původní, zvětšil kapacitu obou plánovaných sálů a budova se měla přesunout blíže do centra. Sál v podobě oválně rozvinutého amfiteátru se třemi výběžky měl do značné míry „sjezdový“ charakter. Třetí návrh pochází z konce 80. let, nicméně tou dobou byly na pořadu dne jiné priority než plánování stavby koncertního sálu a se změnou politické situace po listopadu 1989 padl i hlavní iniciátor výstavby.
Nový Dům kultury jako první zázemí Janáčkovy filharmonie
Janáčkova filharmonie Ostrava (pod tehdejším názvem Ostravský symfonický orchestr) byla založena 1. ledna 1954. Koncerty se až do počátku 60. let odehrávaly v novobarokním sále Divadla Zdeňka Nejedlého (nynější Divadlo Antonína Dvořáka). Byl to jediný prostor vhodný pro náročnější hudební repertoár. Orchestr také pravidelně vystupoval v ostravských i mimoostravských kinosálech, divadlech, sportovní hale Tatran, pod šapitó cirkusu Beskyd na Fifejdách či v Domě kultury Poklad v Ostravě-Porubě. V roce 1954 vznikl návrh architekta Jaroslava Fragnera na výstavbu dnešního Domu kultury města Ostravy. Výstavba polyfunkčního prostoru pro umění a kulturu byla zahájena v roce 1956. Ihned po otevření v roce 1961 se DKMO stal jedním z důležitých kulturních center města.
Poválečné období
Válečné události znamenaly přerušení jakýchkoliv snah o realizaci kulturních staveb. Koncerty probíhaly v polyfunkčních sálech, ve velkém studiu Radiožurnálu nebo v městském divadle. V poválečných letech vznikl jediný návrh sálu určeného výhradně pro hudební produkce, a to projekt Janáčkovy koncertní síně od Oskara Olára z roku 1949. Z návrhu se zachovala pouze působivá perspektiva, podle které měla být síň situována v blízkosti parku bez starší zástavby. Můžeme pouze předpokládat, že se jednalo o okolí Komenského sadů nebo některé z tehdy plánovaných sídlišť. Projekt nebyl v souladu s tehdejším nástupem socialistického realismu, a proto se od jeho realizace upustilo.
Myšlenka na propojení s Domem umění
Diktát nacistického režimu ovlivňoval řadu představitelů německé menšiny v Československu a jeho projevy v oblasti architektury se objevovaly i u nás. Alois Pix ze stavebního oddělení Vítkovických železáren zpracoval studii hudební síně v podobě přístavby k ostravskému Domu umění. Navrhoval, aby za puristický palác určený výtvarnému umění byla přistavěna konzervativně pojatá hala obdélníkového půdorysu navazující na pruský klasicismus 19. století. Právě na základě tohoto návrhu z února 1938 bylo nejspíš rozhodnuto o konání architektonické soutěže.
Pokrokový komplex
Několik velkých ostravských podniků, jakými byly Severní dráha Ferdinandova, Báňská a hutní společnost nebo Vítkovické kamenouhelné doly, se sdružilo k výstavbě Osvětového domu Moravské Ostravy, který měl představovat zcela novou etapu v rozvoji hudebního života v regionu. Podle vítězného návrhu architektů Lubomíra a Čestmíra Šlapetových a architekta a akustika Arného Hoška měl být na místě staré hasičské zbrojnice (vedle nynějšího Divadla Antonína Dvořáka) postaven areál složený z komplexu několika budov. Návrh počítal i s vybudováním velkého sálu pro koncerty symfonického orchestru s velkým sborem. Autoři dále navrhovali, aby se jednotlivé prostory Domu osvěty daly využívat samostatně nebo různým způsobem propojovat a kombinovat. Provozování hudby a společenský život se tak měly prolínat s výstavami výtvarného umění a s městským životem prostřednictvím velkých prosklených průhledů do interiérů domu. Události ve 2. polovině roku 1938 a začátek 2. světové války však znamenaly konec představám o výstavbě tohoto pokrokového komplexu.
"Konzerthaus"
V 70. a 80. letech 19. století vznikaly v prostředí rozvíjejícího se centra těžkého průmyslu stavby, které sloužily všem požadavkům kulturního života (velké sály určené k provozování divadelních i hudebních vystoupení, plesů, spolkových schůzí apod.). Tyto univerzální prostory ovšem nevyhovovaly potřebám hudebního provozu. A proto měl na území Moravské Ostravy před více než 150 lety vzniknout takzvaný „Konzerthaus“. Veškerá jednání ale byla bezvýsledná a hudební kultura tak zůstala součástí kulturních domů a divadel. V roce 1895 byl na Národní třídě vybudován Německý dům (viz foto) s divadelním sálem pro 600 a hudebním sálem pro 120 lidí. Sloužil kulturním akcím všeho druhu a jeho akustika nebyla vyhovující. Na přelomu 19. a 20. století se pak společenský a kulturní život ve městě soustřeďoval do českého Národního domu (dnes Divadlo Jiřího Myrona), Německého domu (zničen na konci 2. sv. války), Polského domu a Městského divadla (dnes Divadlo Antonína Dvořáka).